Páčkovací občasník

Nový web modelářů z valmezu

2009-04-01T12:43:00.000-07:00

Založili jsme nové webové stránky flying is great. Mají za cíl zejména vytvořit "setkávací" místo pro modeláře z Valašského Meziříčí a okolí, kde bychom se mohli domlouvat na různých akcích, sdělovat si své dojmy z nich, sdílet fotky a videa a taky pokecat na fóru, které je součástí stránek. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet :-) Na stránkách se lze zaregistrovat a mít tak přístup k privátnímu obsahu.

Snowkiting na Lhotách

2009-01-12T12:17:00.000-08:00

Minulou neděli jsme s Martinem a Ondrou zasvětili kitingu na Velké Lhotě. Pod vedením ostříleného kitera Reného jsme za velmi mírných studijních podmínek prohnali po planině malého i velkého komoráka. Protože foukal velice stabilní a slabý vítr, mohl jsem si naplno vyzkoušet, co třináctimetrový drak dovede - že táhne jak stádo koní i když je vítr skoro na nule. Vůbec se nám nechtělo domů, tak jsme šli zhodnotit akci na Malou na ranč.

Nový přírůstek

2008-12-24T09:02:00.000-08:00

A je to tady. Není to tak dávno, co jsem poprvé poslal do vzduchu svoji Sky Lady - můj první RC model. Nikdy pořádně nelétala, ale naučil jsem se na ní základy pilotáže. Od té doby neuplynuly ani dva roky a doma na podlaze přede mnou leží svahový celokompozitový plnokrevník pro F3F - Sting. Zakoupil jsem ho už na podzim jako létaný, ale dosti zachovalý stroj. Od té doby ležel v dílně, teprve teď o vánocích jsem se dostal k tomu, abych jej dal trochu do kupy. Pevnostně je zcela v pořádku, jen barva středu křídla byla úplně jiná než zbytek éra. Barvu jsem se rozhodl sjednotit. Použil jsem akrylové spreje vybrané podle vzorníku tak, aby se barva co nejvíce blížila původní červené a bílé. Barva středu křídla byla žlutá a černá. Zejména černá se dost špatně přestříkává na červeno, proto jsem musel použít 4 vrstvy laku. Hmotnost středu křídla narostla o celých 16g. Osazený sting váží skoro 2,5kg, takže myslím, že hmotnostní nárůst nebude za letu vůbec znatelný. Další drobná úprava se týkala lože motýla, který neseděl úplně tak, jak by měl. Do trupu jsem nanesl silikon, motýla usadil přes potravinářskou fólii na místo a nechal ztuhnout. Výsledek je myslím uspokojivý. No a pro pořádné éro bude potřeba pořádné rádio, takže se pomalu rozhlížím po nástupci svého Hiteca. Prozatím se mi zamlouvá Futaba FF9. Už aby bylo jaro a dalo se jít na kopec. Takovou raketu, jako je Sting, jsem ještě na kniplech neměl :-) Poslední dvě fotky ukazují původní stav.

Demoiselle v hale

2008-12-17T11:42:00.001-08:00

Tak jsem si poprvé vyzkoušel létání v hale. Díky Renému Válkovi, který má pod palcem sklady v Schottu ve ValMezu, jsem se dostal do téměř prázdného skladu s rozlohou kolem 1000m čtverečních. Na první pohled se zdá, že je to obrovská plocha. Myslel jsem si, že se tam Demoiselle bude ztrácet, ale opak byl pravdou. Není to až taková sranda, jak jsem si původně myslel. V podstatě jsem z obavy z nárazu do zdi, stropu nebo těch několika palet, co ve skladu byly, létal poměrně úzkostlivé "nuly" a "osmičky". A taky jsem si myslel, že demoiselle létá ve skutečnosti daleko pomaleji. Sotva ale člověk dotočil jednu zatáčku už aby přemýšlel o té další. Na nějaké blbnutí ani pomyšlení. Ale snad se to bude lepšit s tím, jak budu éro dostávat trochu více do ruky.
Video přikládám spíš jako důkaz, že nekecám, jeho kvalita je totiž strašná :-) Byla to pro mě první indoor zkušenost, éro jsem nerozbil, takže akci hodnotím kladně. Díky René!

Demoiselle letí! A krásně!

2008-12-14T12:58:00.000-08:00

Nazrál čas dostat konečně slečinku do vzduchu. Nejprve jsem ještě narychlo vyrobil pilota ze zbytků styroduru. S překvapením jsem zjistil, že váží jen něco kolem 1g! Posadil jsem jej do trupu a zakápl vteřiňákem. Vše bylo hotovo a nedalo se dělat nic jiného, než naposledy překontrolovat smysl výchylek kniplů - od jisté doby si na toto dávám dost pozor - a poslat demoiselle vstříc osudu. Je to skutečný pomalolet. Vzduchem se plouží velice líně a neochotně, přesně jak jsem si to představoval :-) Když jsem ale poodletěl několik metrů od sebe, tak se začalo při přidání plynu projevovat silné rušení a éro začínalo být neřiditelné. Po ubrání plynu se to spravilo. Na vině je umístění přijímače, byl příliš blízko u regulátoru, který jej zarušoval. Musel jsem přijímač nakonec spustit dolů a přilepit k baterce. Tím problémy přestaly a já už si užíval jen bezstarostného pomalého kroužení, které mi trochu kazily vítr a zima. Nicméně dílo se podařilo a můj první parkflyer je na světě. Chtěl bych ho teď vyzkoušet někde v hale...

Demoiselle

2008-12-08T12:29:00.000-08:00

Už dlouhou dobu není venku počasí na létání, takže jsem se konečně dostal k dokončení slečinky, kterou mám rozestavěnou snad od jara. Za plány vděčím panu Vladimíru Hadačvi a jeho webu, kde jsem Demoiselle poprvé uviděl. Pan Hadač mi dokonce na požádání poslal poštou vyřezaná žebra, takže jsem se s nimi nemusel pracně dělat. Eroplánek samotný má rozpětí asi 760 mm, konstrukce trupu je z 3mm špejlí, křídlo a ocasky potažené litespanem. Na celém éru jsou podle mě nejkrásnější právě ocasní plochy, které tvoří jeden celek a jsou zavěšeny na kloubu na konci trupu. Ovládány jsou nitěmi nataženými od serv a pohybují se celé. Krásné řešení. Pohon zajišťuje 10g outrunner s 10A regulátorem, serva jsou standardní 9 gramová, přijímač Jeti Rex5. Prozatím je to celé hnané lipolkovým dvoučlánkem 1000mAh, ale myslím, že je zbytečně velký. Chci zkusit poloviční kapacitu a ušetřit tak kolem 30g hmotnosti. Ta je v současné době kolem 210g, což mi přijde dost. V nejbližší době chystám zálet. Chybí ještě pár detailů, zejména pilot, který by měl být v nejbližší době.

Svahování v Petřkovicích

2008-10-20T10:58:00.000-07:00

Po sobotním debaklu, kdy jsme rozbili, co se dalo, jsme se s Ondrou a Martinem rozhodli, že je potřeba napravit naši pilotážní reputaci. V sobotu večer jsem opravil Tombu i rozsekaného Cirruse (prstolep je malý zázrak:) a v neděli jsme vyrazili na svah do Petřkovic. Na tomhle místě jsem byl už dvakrát, ale ani jednou nefoukal ten správný vítr. Až včera. Čistý západ, přesně pro naše potřeby. Nejprve jsme proháněli samokřídla, pak se do vzduchu dostalo i F3K a Cirrus, Ondra poletoval se svým červenožlutým ďáblem, Martin s celou letkou svých samokřídel. Přijel i Marek se Zipem, ve vzduchu bylo místy rušno, tak to má být. Nakonec v pozdním odpoledni dorazili i dva padáčkáři. Konala se kupodivu i termika, až jsem byl místy překvapen, jak vysoko Cirrus byl. Od určité výšky nad terénem to jde nahoru opravdu samo. Opět krásné polétání, náplast na události předešlého dne. Petřkovice jsou fantastické... Za fotky patří díky Ondrovi.

První Chladná

2008-10-18T08:48:00.000-07:00

Dnes jsme se byli na doporučení kamaráda modeláře Miry Smilka podívat na novém kopci nad obcí Kateřinice, na Chladné . Místo slibovalo dobré polétání při J-JZ větru. Louka na Chladné je rozlehlá, otevřená v podstatě v úhlu 180 stupňů. Vítr jsme měli poměrně dost slabý, odhadem tak 2-3 m/s. Bylo to tak akorát na udržení se, což byla taky příčina mých následných problémů. První se vrhal do vzduchu Martin se svým samokřídlem. Jeho snažení ukončilo selhání rádiové soustavy a neřízené křídlo se zřítilo na zem. Výsledkem byl ulomený elevon a zlomený náhon od serva. Šel jsem pak do vzduchu s Tombou a následně přistával po větru v okamžiku, kdy bylo jasné, že není šance se urdžet. Výškovka při přistání na poměrně vysoké rychlosti zachytila o nerovnost na louce a doslova vypochodovala z trupu směrem dozadu. Nijak mě to nezneklidnilo a vybalil jsem Cirruse s tím, že je výkonnější a polétám si líp než s těžkým motorákem. Dal jsem 2 starty, moc to nenosilo. A pak přišla školácká chyba - éro se mi propadlo vlivem turbolence asi o 3 metry a než jsem si stihnul uvědomit, že je louka poměrně zvlněná, zmizel mi model za jednou z nerovností. Pak jsme se už jen dohadovali, co přesně se stalo, každopádně výsledkem je trup přeražený na tři části. Samozřejmě včetně náhonů ocasních ploch. Zrušil jsem dvě letadla během 20 minut - solidní výkon :-) Všechno završil Ondra, který při jednom přistání utrhnul anténu přijímače. Přišlo se na to samozřejmě až v okamžiku, kdy bylo éro opět ve vzduchu a jaksi nereagovalo na povely - na zemi nablízko to před tím samozřejmě fungovalo. Štěstím bylo, že start byl hodem z ruky a ne z gumicuku - to už bychom model možná ani nenašli. Sečteno a podtrženo, během několika desítek minut nám jaksi došly letadla, a protože už nebylo co hodit do vzduchu, šli jsme se projít podzimní přírodou na prženské paseky do hospody spravit si pohled na svět kofolou, uzeným pečeným kolínkem a klobáskami. Modelářsky velmi vydařený den :-)

Létání na konci léta

2008-09-02T03:22:00.000-07:00

V sobotu se zdálo být ideální počásko na slope soaring na Hološíně (dle windguru.cz čistý sever kolem 5m/s). Když jsme dorazili na místo, už to tak růžově nevypadalo. Vítr byl proměnlivý, nárazový, dost měnil směr... Nicméně létat se dalo. Nejdřív jsem prohnal samokřídlo, pak přišel na řadu Cirrus. Říká se, že éra lítají slušně od tří metrů rozpětí. Něco na tom asi bude, Cirrus vůbec nechtěl na zem :-) Dorazili ještě další kolegové se samokřídly, Martin s Futurou a Zdeněk se svou majestátní Inspirou 4,5m. Nakonec bylo ve vzduchu celkem dost rušno. Tři velká éra se pomalu sunula oblohou a mezi nimi se motala menší samokřídla. Museli jsme si dávat místy opravdu pozor, aby nedošlo ke střetu. Nakonec jediná havárie dne potkala tátu, který v nárazovém větru nezvládl přistání s Tracy. Výsledkem je přeražený trup, zlomená náběžka na levé půlce křídla a roztrhaný potah. To jsem zvědavý, kdo to bude dávat dohromady :-) Celkově se akce velmi vydařila. Byl jsem na kopci od 14 do 19 hodin. Užili jsme naplno pozdně letního dne...

Eurobeskidy glide

2008-07-25T04:16:00.000-07:00

Jedno hodně podařené soaring video:

A ještě musím přidat tyhle parádní průlety:

Dospělý Cirrus

2008-07-24T07:30:00.000-07:00

Trochu jsem se pídil po informacích a historii předlohy mého nejnovějšího přírůstku - po kluzáku Cirrus od německé firmy firmy Schempp-Hirth. Cirrus pochází ze stejného hnízda jako např. Discus, Ventus nebo Nimbus. Na stránkách aeroklubu Dvůr Králové n.L., kde jeden z Cirrusů létá, se lze dočíst toto:
Kluzák CIRRUS VTC je jednomístný samonosný středoplošník volné třídy (open class) určený pro sportovní výkonné plachtění. Prototyp kluzáku vzlétl v roce 1967. Kluzák zkonstruoval Dipl.Ing. Klaus Holighaus a do roku 1971 se vyráběl v německé firmě Schempp-Hirth kde vzniklo 107 ks. Následně byla výroba převedena do Vazduhoplovno Techniki Centar (VTC) ve Vrsaci v bývalé Jugoslavii. Zde vzniko dalších 63 ks.

Konstrukce:

Trup je tvořen kompozitovou skořepinou ze sklených vláken a epoxidové pryskyřice. Centroplán tvoří svařenec z ocelových trubek. Křídla jsou také skořepinová, ale potah je tvořen sendvičí CfC (compozit-foam-compozit). Dvoudílný kryt pilotního prostoru vylisován z organického skla, druhý díl je volně odnímatelný. Přistávací zařízení tvoří zatahovací kolo ve spodní části trupu a pevné kolo na zádi. Vlečné zařízení je součástí konstrukce zavěšení podvozku, takže se společně s podvozkem zavírá do trupu.

Základní rozměry a výkony:
Rozpětí:
17,74
m
Plocha křídla: 12,60 m2
Štíhlost křídla: 24,90
Délka: 7,20 m
Výška: 1,70 m
Hmotnost prázdného kluzáku: 276,00 kg
Hmotnost vodní přítěže: 98,00 kg
Maximální vzletová hmotnost: 400,00 kg
Maximální rychlost letu: 160,00 km/h
Minimální rychlost letu: 78,00 km/h
Max. klouzavost při rychlosti 90 km/h: 1:38
Minimální opadání při 80 km/h: 0,50 m/s
Jeden z Cirrusů létá pravděpodobně i tady na sportovním letišti v Hranicích na Moravě. Vyrábělo se jich několik typů včetně typu s ocasními plochami tvaru V.

Zálet Cirruse

2008-07-22T01:35:00.000-07:00

Přestože byly v posledních dnech naprosto nevhodné podmínky k zalétávání jakéhokoli éra, nemohl jsem si pomoct a rozhodl se poprvé provětrat staronového Cirruse. Foukal poměrně silný vítr (podle windguru.cz kolem 5.5 - 6.5 m/s), takže s nějakým menším modelem bych asi do vzduchu nešel. Nicméně 3m jsou 3m, tak jsem si řekl, že to s tak velkým rozpětím nebude tak moc cvičit. Více méně to byla prada, přesto jsem se několikrát docela zapotil. První zkušenost s řízením většího modelu, navíc nezalétnutého, a ještě v nepříznivých podmínkách. Zalétával jsem na letišti ZDZ u Juřinky, byl jsem tam samozřejmě sám. Dvakrát nebo třikrát jsem paranoidně ověřoval správný smysl výchylek kormidel, chvilku jsem čekal na slabší vítr a pak už se nedalo nic dělat, musel jsem házet :-) Nejdříve jen z ruky bez gumicuku. Dal jsem si slušný rozběh a hodil co to šlo. Model šel v silném větru prudce nahoru - najednou jsem ho měl nějakých 5m nad sebou - a samozřejmě vytratil všechnu rychlost a šel rychle dolů. Nechal jsem ho nabrat rychlost, nad zemí jsem podrovnal a byl jsem rád, že je bezpečně na zemi. Před dalším pokusem jsem výrazně trimem potlačil výškovku. Bylo to lepší. Dal jsem ještě asi 2 pokusy a šel na gumicuk. Nahoru jde krásně, není potřeba skoro nic dělat - jen rovnat směrovkou. Při letu po větru je model dost špatně ovladatelný, kormidla jsou málo účinná, model se kymácí, na zásahy do řízení reaguje líně. Dal jsem asi 3 lety a zabalil to. Nemám model zdaleka v ruce, tak nebudu pokoušet štěstí a počkám si na nějaký bezvětrný večer, abych to poladil. Hlavně chci upravit polohu těžiště, teď ho mám hodně vepředu... Byly to nervy, ale Cirrus byl konečně poprvé ve vzduchu :-)

Tajemství odhaleno

2008-07-18T03:34:00.000-07:00

Od prvního okamžiku, co jsem koupil třímetrovku, mě zajímalo, co je to vlastně za model. Původní majitel o něm dohromady nic nevěděl, bylo pouze jasné, že to není home made, ale pravděpodobně půjde o nějakou stavebnici. Napsal jsem tedy dotaz na fórum rcmania.cz a hle, už vím... Jedná se o model Cirrus z produkce Graupnera. Trochu jsem brouzdal po netu a zjistil, že tato stavebnice se začala prodávat už někdy koncem 60. let minulého století, tedy před 40 lety! Přestože nevím, kdy konkrétně byl tento můj kus postaven, je jasné, že mám doma éro, jehož design je skoro půl století starý. To mě docela překvapilo. Mám doma vlastně solidního veterána :-) Vzhled cirruse hodnotím jako velmi nadčasový. Velmi podrobné informace se spoustou fotek ze stavby jsem našel v tomto threadu na rcgroups.com. Jedná se o model, který byl rovněž renovován - datum prvního zápisu je někdy na podzim 2007, tedy poměrně nedávno. Vlákno je poměrně dlouhé, nejvíce mě zaujala stavba brzdicích spoilerů - ty hodlám v budoucnu do křídla rovněž zabudovat, nezdá se to jako velký problém. Nicméně teď se chystám teprve na "zálet" po rekonstrukci- kolikátý zálet to pro tohoto veterána bude, to bůh suď. Pro mě to bude první zkušenost s tak velkým modelem...

Rekonstrukce třímetrovky

2008-07-16T12:56:00.000-07:00

Zdá se, že rekonstrukce třímetrovky, kterou jsem koupil od Reného, se chýlí pomalu k závěru. Éro už mělo přede mnou několik majitelů (nejméně dva, ale pravděpodobně tři nebo více) a když jsem ho v minulosti viděl několikrát létat, nikdy by mě nenapadlo, že nakonec budu jeho majitelem :-) Když jsem éro od kolegy modeláře koupil (mimochodem opravdu za pár korun), řekl jsem si, že by bylo dobré před tím, než to hodím do vzduchu, alespň olaminovat spodní část trupu pod kabinou. Plastový trup už za ta léta dost utrpěl a byl na několika místech úplně přeražený a lepený, jinde byly praskliny. Když jsem měl olaminováno, řekl jsem si, že by bylo dobré trup vybrousit a přestříkat. Když bylo nastříkáno, zdálo se, že by bylo dobré vyměnit lože serv (rovněž rozlámané). Následovala výměna převodů v jednom ze serv, nové potažení VOP (po předchozí výměně několika zlomených žeber), oprava táhla směrovky atd. A protože byl samozřejmě popraskaný plastový kryt kabiny, řekl jsem si, že by bylo fajn vyrobit nový - kdybych věděl, kolik mi to zabere času a energie, tak bych to snad ani nedělal :-) Nicméně podařilo se. Starou kabinku jsem polepil a použil jako formu pro sádrový odlitek, na který jsem pak horkovzdušnou pistolí natahoval novou kabinu. Materiálů jsem vyzkoušel několik, nakonec zvítězila fólie, která se používá jako titulní strana kroužkových vazeb. Lože kabinky je vybroušeno z 3mm balzy a nastříkáno na bílo. Použil jsem i přední část starého plastového lože s panelem přístrojové desky. Přístrojovku jsem si vyrobil novou - jednoduše nakreslil, vytiskl na tvrdý papír, vystřihl a přilepil na panel před nalepením krytu kabiny. Výsledek je, myslím, v pohodě. O víkendu se chystám na zálet... Jen pořád nevím, co je to vlastně za model :-)

RCEJ v Janové

2008-06-29T05:04:00.000-07:00

Dneska jsem se vypravil na soutěž kategorie RCEJ. Samozřejmě stroj této kategorie nevlastním, takže znovu pouze jako divák :-) Soutěž pořádal vsetínský modelářský klub na svém klubovém letišti v Janové. Letmým pohledem do startovní listiny jsem zjistil, že účast je poměrně hojná - kolem 30 pilotů převážně ze Vsetína, ale i např. z Ostravy a ze Slovenska. Zdržel jsem se jen asi hodinku, takže jak soutěž dopadla, nevím. Pilotům se ze začátku moc nedařilo, termika mizerná až žádná. Za celou dobu jsem viděl nalétat 10 minut pouze jednoho pilota, který svůj let s jedním z mála kompozitů v soutěži (nebo možná snad i jediným) zakončil ukázkovým sestupem na brzdách a přistáním k noze za 100b. Jinak se zdálo, že soutěž probíhá celkem hladce. Opět zajímavá podívaná. Fotky jsou k prohlédnutí v galerii.

RCPa v Hranicích na Moravě

2008-06-28T09:09:00.000-07:00

V sobotu 28.6.2008 jsme se s Ondrou Vrlou rozhodli vyrazit do Hranic na Moravě, kde tamější modelářský klub pořádal soutěž kategorie RCPa, tedy soutěž seskoků rádiem řízených modelů parašutistů. Donedávna jsme netušili, že taková kategorie vůbec existuje, o to více nás tento podnik zajímal. Soutěž se konala na klubovém letišti hranických modelářů, které přímo sousedí se sportovním letištěm pro dospělá letadla. Samotné seskoky (přesněji shozy) parašutistů probíhají tak, že motorový model vynese parašutistu do výšky a uvolní jej pomocí mechanismu ovládaného servem. Po několika vteřinách volného pádu vyhodí pilot padák a následně přistává na určený cíl na přistávací dráze. Boduje se vzdálenost místa dopadu parašutisty od cílového bodu, samozřejmě čím menší, tím lépe :-) Foukal docela svižný západ a protože se padák proti větru díky svému velkému odporu prakticky neprosadí, znamenalo zaletění po větru od cílového bodu prakticky vždy nulovou šanci na návrat. Dost často se stane, že se parašutistovi při seskoku neotevře padák tak, jak by měl, nebo se pilot nějak zamotá do padákových šňůr - pak je obvykle výsledkem přistání několik deítek metrů od cíle v přilehlém poli s ovsem. Odlétalo se několik kol, výsledky budou určitě časem zveřejněny na stránkách pořádajícího klubu. O přestávce ještě probíhala exhibice dvou akrobatických modelů. Celá soutěž musela být řízena i s ohledem na poměrně rušný provoz na dospělém letišti, kde kromě vlekání větroňů motorovými letadly probíhaly i starty na katapultu vyrobeném z motoru z liazky, který co deset minut vytáhl do vzduchu dva blaníky. Moje fotky z akce jsou k shlédnutí v galerii. I takto tedy může vypadat RC letecké modelaření :-)

Martinův japonec

2008-06-20T23:57:00.000-07:00

Martin Bílek staví F3K házedlo na bázi éra Atlantis 5. Vypadá to, že se stavba chýlí ke zdárnému konci, sehnal jsem od Martina i nějaké první fotky. Křídlo je vyříznuto ze styroduru odporovým drátem a olaminováno skelnou tkaninou metodou vakouvého laminování. Ocasky jsou vybroušeny z balzy a rovněž vakuově olaminovány. Gondolka laminátová. Éro čeká na zástavbu elektronikou a následný první hod :-) Jsem zvědavý, jak se to bude chovat ve vzduchu, ale už teď to vypadá na další Martinův solidní modelářský počin.

Prodal jsem Zipa...

2008-06-17T13:18:00.000-07:00

Jak vyplynulo z minulého příspěvku, rozhodl jsem se zmenšit svůj letový park a prodat házedlo Zip. Bylo to vlastně moje první éro, které slušně létalo - to se o vůbec prvním modelu Sky Lady říct nedá :-) Naučil jsem se na něm základy pilotáže a s klidným svědomím ho můžu doporučit každému začátečníkovi v RC létání. Užil jsem si s ním opravdu hodně srandy a mám k němu zcela speciální vztah :-) Zip je malinký, lehký, obratný, no prostě jak se říká hodné éro. A když jsem se se zipem loučil, padla na mě trocha nostalgie, jejímž výsledkem jsou tyto fotky :-) Éro je to opradu krásné... Takže Zip má nového (snad dobrého :) majitele, nicméně na jeho místo v hangáru už dosedl nový stroj - třímetrový větroň zakoupený od kolegy Reného. V nejbližší době, jakmile trochu poléčím léty unavený trup, plánuji zálet...

Sobotní polétání na Hološíně

2008-06-17T12:53:00.000-07:00

Sobota patřila díky severnímu větru létání na Hološíně v Ratiboři. Byli jsme domluvení s kolegou z práce, kterému jsem nedávno prodal Zipa. Na kopec jsem se dostal až se značným zpožděním, ale i tak jsme si užili solidní polétání. Měl jsem s sebou Tombu, táta provětral padák a pak i Tracynu (tentokrát ho to opravdu chytlo :), Marek získával další zkušenosti s "novým" Zipem, ještě se k nám připojil vsetínský kolega se samokřídlem. Dokonce jsem učinil první pokus o natočení videa z paluby Tomby, ale malý digitál značky Mustek se neosvědčil. Příště zkusím natočit video mobilem...

Fantastic gliding

2008-06-13T13:59:00.000-07:00

Dneska jsem při zevlování na youtube znovu narazil na některá videa z létání z "opravdovými" větroni, která mě už dřív zaujala. Na prvním jsou fantastické záběry z létání nad Alpami, zbylé dvě jsou z čisté větroňářské akrobace. Dech se člověku tají u všech tří :-) Zejména u posledního videa doporučuji zapnout zvuk pro autentické svištění větru za letu kontrastující s hrobovým tichem, když větroň při manévru vytratí veškerou rychlost a úplně se zastaví, aby se následně za zvuku meluzíny začal řítit střemhlav proti zemi. A před dámou, která jej pilotuje, nelze než smeknout...

Lucy navečer

2008-05-30T00:31:00.000-07:00

Včera odpoledne se zdálo být vhodné počasí na potrénování kruhového hodu. Nejprve jsem jel na letiště ZDZ u Juřinky. Přestože windguru hlásil téměř bezvětří, foukal nezanedbatelný sever. To mě ovšem nemohlo odradit. Hlavním cílem bylo odzkoušet nový přijímaš Jeti Rex5 a nové vyvážení éra. Musím konstatovat, že jsem nezaznamenal ani náznak rušení ve vzduchu ani při testu na zemi. Zdá se, že Rex 5 byl správnou volbou :-) Šestikanál od Hiteca opravdu není pro F3K stavěný. Navíc má Rex kratičkou anténu, která už nepřekáží při házení a další manipulaci. Vyvážení bylo taky OK, bylo potřeba jen trochu dotrimovat výškovku. Ještě budu ladit nastavení letové fáze pro hod. Házel jsem asi 40 minut a stále foukal sever, tak jsem si řekl, že zkusím ještě Ratiboř - na svahu jsem s Lucy ještě nebyl. Když jsem ale dojel na místo, nehnul se tam ani lísteček. No nic, zkusím vylézt na kopec a uvidíme. Od minulé návštěvy v Ratiboři dost porostla tráva - teď má okolo metru :-) V tak vysoké trávě je už kruhový hod dost obtížně proveditelný, takže dosahované výšky byly spíše symbolické. Nicméně když jsem letěl chvíli po kopci dolů, najednou jsem vletěl do stoupáku - slaboučký, ale byl tam :-) A to bylo po sedmé večer - prakticky za slunce západu. Okolní vzduch se ani nepohnul, tak jsem si vychutnával naprosto klidné a ničím nerušené kroužení a při následném vytrácení výšky jsem i celkem zablbnul - nějaký ten výkrut a přemet... Éro poslouchalo na slovo. Skvělé zakončení dne...

Jarní lítání na Bražiskách

2008-05-18T12:21:00.000-07:00

Protože se venku udělalo dost škaredé počasí, konečně mám čas vybrat nějaké fotky z našich jarních poletování. V poslední době foukal dost často severní vítr, což je ideální směr pro svah zvaný Bražiska nad Valašským Meziříčím. Martin Bílek vyřezal nové samořídlo s rozpětím okolo 1700mm, Ondra Vrla proháněl svou nezničitelnou žlutočervenou metrovku, která už několikrát kotvila v korunách blízkých stromů, vždy ale bez následků :-) Já jsem se na svah vrhal nejdříve s Tracy, začátkem května jsem pak dokončil a zalétával svoje první samokřídlo. Lítá skvěle :-) Svižně reaguje, při přebrždění se chová velice spořádaně a není problémem ani let na zádech. Elevony jsem nechtěl vyřezat přímo do křídla, tak jsem je jednoduše vyrobil z 3mm balzy, oblepil skelnou páskou a připevnil až na odtokovou hranu samotného křídla. Nejprve jsem měl obavy, zda toto řešení nebude mít nějaké slabiny, ale ukázalo se, že je vše naprosto OK.
Tracy jsem zakoupil nedávno na inzerát z modelbazaru. Byla se vším vybavením včetně Rx aku, serv Hitec HS-422 a dost historické dvoukanálové vysílačky Acoms s přijímačem stejné značky. Přestože mi prodávající tvrdil, že to v této konfiguraci používal, neměl jsem v zaprášený a omšelý vysílač důvěru. Test dosahu na zemi dopadl velmi dobře, a tak jsem to hodil po svahu dolů a čekal, co bude. A výsledek? S Tracy jsem nalétal již hodiny a nikdy jsem nezaznamenal ani náznak slabého dosahu, rušení či něčeho podobného. Tracy je samozřejmě už vysloužilé éro, má spoustu oděrek a trhlin v potahu, v jednom místě dokonce nalomenou náběžku, ale je to prozatím jedno z mých nejlépe létajících letadel. Je vynikající jak na svah tak do termiky. Navíc jsem ji se vším všudy koupil za 700,-Kč. Tomu já říkám za málo peněz hodně muziky...

První F3K pokusy

2008-05-11T13:37:00.000-07:00

Když jsem poprvé zjistil, že existuje kategorie RC házedel, které se odhazují z otočky, byl jsem nejprve překvapen, že je něco takového možné. Později jsem se o tuto kategorii házedel začal zajímat více a netrvalo dlouho a na modelbazaru jsem koupil roztomilého Zipa od MP model. Je to konstrukční lehké házedlo s krásným provedením křídla, balzovou gondolkou, uhlíkovou ocasní trubkou a balzovými ocasními plochami. Díky tomuto éru jsem přičichnul k házení z otočky, a to mi učarovalo. Dostat vlastní silou jediným švihem letadlo desítky metrů nad sebe - a ještě navíc tak elegantním způsobem - to pro mě byla nová dimenze létání. Zip je lehoučký, malý a neskutečně krásně se umí plazit líným večerním vzduchem za západů slunce :-) A co si budeme vykládat, odchytávání éra do ruky přímo ze vzduchu, to je kapitola sama pro sebe. Těsně nad zemí si ho přivést až skoro ke špičkám bot a ve finále ho přitažením zvednout, prakticky jej zastavit a jen po něm nenuceně v pravý čas rukou sáhnout - to je prostě ten pravý páčkovací požitek :-) Časem mi ale Zip začal být "malý" a tak jsem pokukoval po dospělém házedle. To už je ovšem jiná cenová kategorie, kompozity jsou prostě výrazně dražsí, že? :-) Přesto se mi podařilo časem natrefit na starší a tedy hodně jeté házedlo - Lucy. Za rozumnou cenu jsem získal stroj soutěžních paramertů, od nějž jsem si sliboval, že mě konečně vezme do světa F3K. Zatím si myslím, že se mu to celkem daří. Házení mě bere čím dál více, chce to ale trénovat a trénovat. Éro je to křehoučné - vše je konstruováno s ohledem na co nejnižší hmotnost. A když ho pilot rozjede z větší výšky, vydává nezaměnitelné meluzínovitě hučivé zvuky :-) Pokud se týká hodu i pilotáže, mám ještě hodně co zlepšovat. Prozatím posílám nějaké fotky a první videa z házení. Omlouvám se předem za kvalitu, natáčelo se mobilem :-) Za fotky a movie patří dík Ondrovi Vrlovi.

Stavba Tomby - pokračování

2008-05-11T12:31:00.000-07:00

Zpětně přihazuji nějaké další fotografie ze stavby elektroletu Tomba od firmy Svor. Stavba byla celkem bez problémů. Přece jen jde o stavebnici, takže například žebra byla předem vyřezána, což považuji za základ úspěchu. Představa ručního vyřezávání a broušení žeber mě celkem děsí :-) Přestože žijeme v době boomu střídavých motorů, je Tomba osazen stejnosměrným motorem Speed 600. Došlo k tomu zejména proto, že v době, kdy jsem se rozhodoval, jaký pohon bude v éru osazen, jsem toho ještě o stříďácích moc nevěděl - tedy věděl jsem, že jsou drahé :-) To byl hlavní argument k osazení levného a těžkého stejnosměrného motoru. Dnes, kdy nakupujeme z Číny levnou modelářskou elektroniku a další komponenty, bych už asi neváhal a zakoupil nějaké lipolky a pořádný stříďák, takto se ale o pohon stará konfigurace osmičlánek Sanyo 1700mAh, regulátor Jeti JES 350 a zmíněný Speed 600. Éro má tedy solidní vzletovou hmotnost - 1385g. To dává při rozpětí 1700mm celkem velké plošné zatížení a tedy velkou rychlost letu - o tom ale v některém článku o záletu. Serva jsou standardní Hitec HS-422, řízená je směrovka a výškovka a to táhly zhotovenými z drátu do kola a smrkových hranolků. Potah oracoverem - to byla kapitola sama pro sebe. Jednak nemám modelářskou žehličku, takže nažehlovalo se starou klasickou žehličkou na prádlo a jednak mi dost dlouho trvalo, než jsem dosáhl při práci s materiálem potřebné zručnosti. Nakonec se ale vše více méně podařilo a éro bylo připraveno k záletu...

Foto workshop s Jindřichem Štreitem

2007-05-23T13:46:00.000-07:00

V životě se většinou nejlíp vydaří akce, které člověk vůbec neplánuje a přijde k nim tak nějak jako slepý k houslím. A přesně to se stalo minulou neděli mně. Honza Dokoupil zjistil že na Vsetíně bude mít přednášku Jindřich Štreit, jeden z nejlepších českých fotografů dokumentaristů. Do poslední chvíle jsem nevěděl, že se téhle akce budu účastnit, ale nakonec jsem (naštěstí!) jel. Dosud jsem byl na jedné výstavě jeho fotografií zachycujících běžný život na českém, ruském a francouzském venkově v minulém století. Tehdy jsem byl z jeho fotek naprosto unešený a na nedělní přednášce jsem jich viděl další desítky - a to s komentářem samotného Jindřich Štreita! Po besedě navíc následoval workshop na téma město a lidé. Prostě jsme vyrazili na procházku městem a mohli jsme samotného mistra pozorovat (a napodobovat!) v jeho práci. Učil nás všímat si okolí, být vnímaví, hledat motivy, témata a souvislosti pro naše fotografie. Nejvíc mě zaujala samozřejmost a nenásilnost s jakou přistupoval k úplně cizím lidem, oslovoval je a vysvětloval, že jsme jeho studenti, kteří se učí komponovat fotografie a že bychom si je rádi vyfotili. Jak sám říkal, je potřeba v lidech vzbudit důvěru - to se mu dařilo s neskutečnou lehkostí :-) Fotky, které se mi podařilo udělat za moc nestojí, daleko více si cením celé zkušenosti - toho, že jsem si mohl podat ruku se samotným panem Štreitem a poděkovat mu za velmi příjemně strávené odpoledne... Tady si prohlédněte Ondrovy fotky... A pro zájemce několik odkazů: institut tvůrčí fotografie, jedna z galerií, vyhledat obrázky v googlu...

Létání s drakama

2007-05-23T12:45:00.000-07:00

Včera a dnes jsme učinili pokus o provětrání našich nových hraček - mini kites. Jde o řiditelné draky bez pevné konstrukce. Tvarem jsou velmi podobné paraglidingovým křídlům, jsou ušité z podobných materiálů a fungují na stejném principu. Vítr nafoukne komory draka a drak tím získá tvar křídla. Řídí se to dvěma šňůrami o délce až 50 m. Přitažení pravé šňůry natáčí draka doprava, přitažení levé doleva. To je vše co k tomu potřebujete :-) Neskutečně jednoduchá konstrukce a ovládání, efekt a míra vyblbnutí se jsou maximální :-) Dneska poprvé trochu foukalo, tak jsme jeli na Velkou Lhotu k javoru. Za tak málo peněz je to opravdu hodně muziky... Ondra navíc včera testoval svého Firebirda, takže zábavy bylo dost :-) Fotky jsou z obou akcí, včera více méně jen s letadlem (nefoukalo), dneska draci...

Tomba E

2007-05-16T13:19:00.000-07:00

Po mnoha letech jsem se vrátil ke stavbě RC elektroletu Tomba od firmy Svor. Už snad 8 let mám rozdělaná křídla, několikrát jsem je už musel zachraňovat, když se doma uklízelo a každou chvíli to někdo chtěl už vyhodit :-) Je to prozatím hlavně akce s nádechem nostalgie, ale snad model tentokrát dodělám a bude konečně létat. Čeká na to už dost dlouho :-) Tady je pár fotek dokumentujících současný stav stavby.

První let Sky Lady !

2007-05-06T00:01:00.000-07:00

Kdyz clovek zacne vydelavat nejake ty penizky, muze si zacit plnit nektere drive financne nedosazitelne klukovske sny. A tak jsem si koupil svuj prvni RC model letadla. V dnesni dobe uz to nemusi byt zalezitost deseti tisic, coz jsem zjistil celkem nahodou, a tak jsem koupil levny RC set od firmy Pelikan - Sky Lady. Je to elektro vetron se sklopnymi listy vrtule, plastovym trupem a polystyrenovymi nosnymi plochami. A protoze jsem si byl jisty, ze bych to bez predeslych zkusenosti s pilotazi okamzite rozbil, sel jsem na vec od lesa a nejdriv si obstaral PC simulator - konkretne AeroFly Pro Deluxe, ktery mi pujcil kolega z prace. Podle me je to neocenitelna pomucka, protoze si u pocitace ujasnite, co ktera packa vysilace dela a vytvorite potrebne reflexy, ktere vam muzou v mezni situaci usetrit par tisic korun :-) Netvrdim, ze se clovek nauci vsechno, ale jako start je to vic nez dobre. Takze nez jsem s ladynou poprve letel, naletal jsem par hodin na tomhle simulatoru - samo o sobe je to super zabava, kdyz to cloveka chytne, je to lepsi nez kdejaka hra.
Jak se zda, tak Sky Lady je celkem fenomen. Jak jsem pozdeji zjistil, existuje nekolik blogu, ktere se venuji diskuzim o letani, opravach a vubec slastech a strastech spojenych se Sky Lady. Nejlepsi je asi tento, dalsi zde.
Takze jednoho krasneho dne jsem zajel do modelarskeho obchodu na Vsetine, kde jsem si letadlo predem rezervoval a privezl si krabici s obradnou opatrnosti domu, kde jsem ji pomalu rozbalil a zkoumal jeji obsah :-) Vse se zdalo byt OK. Takze za par dnu, kdyz byly v podvecer idealni letove podminky, jsme s tatou vyrazili na letiste nad Jurinkou u Valmezu.

pripravy

Priznavam, ze jsem byl nervozni jak pred maturitou. Urcite to hned rozbiju a uriznu si ostudu u prihlizejicich divaku :-) Dal jsem na rady odborniku a model nejdrive zaklouzaval bez motoru - jen hodem z ruky. Prestoze lady vazi jen neco pres 600g, je potreba hodit opravdu fest. Ne ze to jako zlehka hodim, ne moc prudce, aby se nahodou neco nestalo. Neco se stane prave kdyz model nema dostatecnou doprednou rychlost. Coz se stalo i nam :-) model uletel asi 3 metry a sel celkem prudce na hubu. Vysledkem byl kuzel vrtule prirazeny na trup, cimzto padem se vrtule nemohla volne otacet. Protoze jsem byl vyzbrojen znalostmi nabytymi na blogu a taky naradim, vrtuli jsme odpacili srubovakem - jednoduse se po osce motoru posune zase zpet, aby se volne tocila.

prvni hod

Zdalo se, ze nema cenu to dal zkouset bez motoru, nebo to hned rozbijem. Takze jsem jen trochu pritahl trim vyskovky a jdeme na to. Hodi to tata, abych mohl drzet bezpecne ovladani. Kontrola funkce kormidel, plny plyn, rozbeh a svih - ono to fakt leti !!!!! :-)

kontrola
a dej se vule bozi :-)

V tento moment jsem zurocil dovednosti nabyte u simulatoru. Celkem jsem vedel co a jak. Letadlo je v porovnani s modely v simulatoru dost tezkopadne a jen line nabira vysku. Uroven vybaveni je skutecne jen takova, aby to tak akorat letelo. Nicmene stoupam a krouzim nad letistem, litam osmicky... Jsem pilot :-)

Zdalo se byt vse uplne bez problemu, tento stav samozrejme nemohlo vydrzet dlouho :-) Takze pri poslednim letu jsem diky slabym akumulatorum a nedostatecnemu tahu motoru nezvladl pristani, nalomil kridlo a strhnul prevody v servu smerovky - samozrejme jsou to bezne zavady, na jejichz prichod jsem byl pripraveny, tekze me to snad ani nemrzelo. Celkova bilance je teda asi 6 startu, 2 hladka pristani s potleskem, 2 pristani v oranici, jedno pristani tvrdsi a jedno osudne :-) Jsem nadsen, jsem nadsen, jsem nadsen...

Fotky z Rosutce

2007-05-05T12:08:00.000-07:00

Zoufale se mi nedostává času :-) Omlouvám se všem za delší odmlku. V galerii jsou fotky z našeho jednodenního výletu na Velký Rozsutec. Účastníci: Kája, Helenka a já. Počasí skvělé, alkoholu dostatek :-)

Sbor v Rakousku

2007-04-01T12:44:00.000-07:00

Minulý týden jsem byl s gympláckým sborem na koncertním zájezdu v Rakousku, kde jsme zpívali Gospelovou mši od Roberta Raye a další repertoár. Bydleli jsme nedaleko Dachsteinu, takže došlo i na lyžování a snowboard (poprvé tuto "zimu":). No a samozřejmě taky na alkohol :-) Nemá cenu to tu nějak dlouze popisovat, v galerii najdete fotky z této akce...

junior

2007-03-06T11:08:00.000-08:00

Náš kocourek se tento víkend zase jednou po delší době neudržel a ulovil sýkorku. Nikdo z nás moc nechápe, jak je to při jeho lenosti možné, ale Junior v sobě nedokáže občas potlačit lovecké pudy a sem tam se prostě neudrží :-) Tentokrát jsme kocoura naštěstí odchytli na balkoně, tudíž neměl možnost svůj úlovek prezentovat obvyklým způsobem - rozcupováním uprostřed obýváku a roznesením ptačího peří po všech pokojích :-) No a na počest našeho lovce přidávám virtuálního juniora vlevo pod svoji fotku. Můžete ho vytáhnout z košíku, podrbat, nakrmit nebo mu dopřát hru s kuličkou na špagátku. Funny... :-)

Fotky z Janinovy lúky

2007-02-28T11:56:00.000-08:00

Mám asi štěstí v tom, že jsem v nové práci potkal zatím jen samé perfektní lidi. Jedním z nich je i Ondra Vrla. No, co mám povídat, dobrotisko od kosti. No a o minulém víkendu jsme byli u Ondry na chalupě nad Horní Bečvou kousek pod Beneškama. Chaloupka je z předminulého! století, na jednom z trámů v kuchyni je datum 1908. Ondra pravil, že to v tom roce se chalupa opravovala, takže je ještě patrně o desítky let starší. Jedním slovem nádhera. Klid, pohodička, krásná příroda, dobré jídlo, spousta přípežitostí k focení, prostě paráda. A tak mohla na lexovi vzniknout nová galerie s názvem "U Ondry". Až budu jednou velký, tež budu něť taků chalupu :-)