Nový web modelářů z valmezu

Založili jsme nové webové stránky flying is great. Mají za cíl zejména vytvořit "setkávací" místo pro modeláře z Valašského Meziříčí a okolí, kde bychom se mohli domlouvat na různých akcích, sdělovat si své dojmy z nich, sdílet fotky a videa a taky pokecat na fóru, které je součástí stránek. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet :-) Na stránkách se lze zaregistrovat a mít tak přístup k privátnímu obsahu.

Snowkiting na Lhotách

Minulou neděli jsme s Martinem a Ondrou zasvětili kitingu na Velké Lhotě. Pod vedením ostříleného kitera Reného jsme za velmi mírných studijních podmínek prohnali po planině malého i velkého komoráka. Protože foukal velice stabilní a slabý vítr, mohl jsem si naplno vyzkoušet, co třináctimetrový drak dovede - že táhne jak stádo koní i když je vítr skoro na nule. Vůbec se nám nechtělo domů, tak jsme šli zhodnotit akci na Malou na ranč.

Nový přírůstek

A je to tady. Není to tak dávno, co jsem poprvé poslal do vzduchu svoji Sky Lady - můj první RC model. Nikdy pořádně nelétala, ale naučil jsem se na ní základy pilotáže. Od té doby neuplynuly ani dva roky a doma na podlaze přede mnou leží svahový celokompozitový plnokrevník pro F3F - Sting. Zakoupil jsem ho už na podzim jako létaný, ale dosti zachovalý stroj. Od té doby ležel v dílně, teprve teď o vánocích jsem se dostal k tomu, abych jej dal trochu do kupy. Pevnostně je zcela v pořádku, jen barva středu křídla byla úplně jiná než zbytek éra. Barvu jsem se rozhodl sjednotit. Použil jsem akrylové spreje vybrané podle vzorníku tak, aby se barva co nejvíce blížila původní červené a bílé. Barva středu křídla byla žlutá a černá. Zejména černá se dost špatně přestříkává na červeno, proto jsem musel použít 4 vrstvy laku. Hmotnost středu křídla narostla o celých 16g. Osazený sting váží skoro 2,5kg, takže myslím, že hmotnostní nárůst nebude za letu vůbec znatelný. Další drobná úprava se týkala lože motýla, který neseděl úplně tak, jak by měl. Do trupu jsem nanesl silikon, motýla usadil přes potravinářskou fólii na místo a nechal ztuhnout. Výsledek je myslím uspokojivý. No a pro pořádné éro bude potřeba pořádné rádio, takže se pomalu rozhlížím po nástupci svého Hiteca. Prozatím se mi zamlouvá Futaba FF9. Už aby bylo jaro a dalo se jít na kopec. Takovou raketu, jako je Sting, jsem ještě na kniplech neměl :-) Poslední dvě fotky ukazují původní stav.

Demoiselle v hale

Tak jsem si poprvé vyzkoušel létání v hale. Díky Renému Válkovi, který má pod palcem sklady v Schottu ve ValMezu, jsem se dostal do téměř prázdného skladu s rozlohou kolem 1000m čtverečních. Na první pohled se zdá, že je to obrovská plocha. Myslel jsem si, že se tam Demoiselle bude ztrácet, ale opak byl pravdou. Není to až taková sranda, jak jsem si původně myslel. V podstatě jsem z obavy z nárazu do zdi, stropu nebo těch několika palet, co ve skladu byly, létal poměrně úzkostlivé "nuly" a "osmičky". A taky jsem si myslel, že demoiselle létá ve skutečnosti daleko pomaleji. Sotva ale člověk dotočil jednu zatáčku už aby přemýšlel o té další. Na nějaké blbnutí ani pomyšlení. Ale snad se to bude lepšit s tím, jak budu éro dostávat trochu více do ruky.
Video přikládám spíš jako důkaz, že nekecám, jeho kvalita je totiž strašná :-) Byla to pro mě první indoor zkušenost, éro jsem nerozbil, takže akci hodnotím kladně. Díky René!

Demoiselle letí! A krásně!

Nazrál čas dostat konečně slečinku do vzduchu. Nejprve jsem ještě narychlo vyrobil pilota ze zbytků styroduru. S překvapením jsem zjistil, že váží jen něco kolem 1g! Posadil jsem jej do trupu a zakápl vteřiňákem. Vše bylo hotovo a nedalo se dělat nic jiného, než naposledy překontrolovat smysl výchylek kniplů - od jisté doby si na toto dávám dost pozor - a poslat demoiselle vstříc osudu. Je to skutečný pomalolet. Vzduchem se plouží velice líně a neochotně, přesně jak jsem si to představoval :-) Když jsem ale poodletěl několik metrů od sebe, tak se začalo při přidání plynu projevovat silné rušení a éro začínalo být neřiditelné. Po ubrání plynu se to spravilo. Na vině je umístění přijímače, byl příliš blízko u regulátoru, který jej zarušoval. Musel jsem přijímač nakonec spustit dolů a přilepit k baterce. Tím problémy přestaly a já už si užíval jen bezstarostného pomalého kroužení, které mi trochu kazily vítr a zima. Nicméně dílo se podařilo a můj první parkflyer je na světě. Chtěl bych ho teď vyzkoušet někde v hale...

Demoiselle

Už dlouhou dobu není venku počasí na létání, takže jsem se konečně dostal k dokončení slečinky, kterou mám rozestavěnou snad od jara. Za plány vděčím panu Vladimíru Hadačvi a jeho webu, kde jsem Demoiselle poprvé uviděl. Pan Hadač mi dokonce na požádání poslal poštou vyřezaná žebra, takže jsem se s nimi nemusel pracně dělat. Eroplánek samotný má rozpětí asi 760 mm, konstrukce trupu je z 3mm špejlí, křídlo a ocasky potažené litespanem. Na celém éru jsou podle mě nejkrásnější právě ocasní plochy, které tvoří jeden celek a jsou zavěšeny na kloubu na konci trupu. Ovládány jsou nitěmi nataženými od serv a pohybují se celé. Krásné řešení. Pohon zajišťuje 10g outrunner s 10A regulátorem, serva jsou standardní 9 gramová, přijímač Jeti Rex5. Prozatím je to celé hnané lipolkovým dvoučlánkem 1000mAh, ale myslím, že je zbytečně velký. Chci zkusit poloviční kapacitu a ušetřit tak kolem 30g hmotnosti. Ta je v současné době kolem 210g, což mi přijde dost. V nejbližší době chystám zálet. Chybí ještě pár detailů, zejména pilot, který by měl být v nejbližší době.

Svahování v Petřkovicích

Po sobotním debaklu, kdy jsme rozbili, co se dalo, jsme se s Ondrou a Martinem rozhodli, že je potřeba napravit naši pilotážní reputaci. V sobotu večer jsem opravil Tombu i rozsekaného Cirruse (prstolep je malý zázrak:) a v neděli jsme vyrazili na svah do Petřkovic. Na tomhle místě jsem byl už dvakrát, ale ani jednou nefoukal ten správný vítr. Až včera. Čistý západ, přesně pro naše potřeby. Nejprve jsme proháněli samokřídla, pak se do vzduchu dostalo i F3K a Cirrus, Ondra poletoval se svým červenožlutým ďáblem, Martin s celou letkou svých samokřídel. Přijel i Marek se Zipem, ve vzduchu bylo místy rušno, tak to má být. Nakonec v pozdním odpoledni dorazili i dva padáčkáři. Konala se kupodivu i termika, až jsem byl místy překvapen, jak vysoko Cirrus byl. Od určité výšky nad terénem to jde nahoru opravdu samo. Opět krásné polétání, náplast na události předešlého dne. Petřkovice jsou fantastické... Za fotky patří díky Ondrovi.

První Chladná

Dnes jsme se byli na doporučení kamaráda modeláře Miry Smilka podívat na novém kopci nad obcí Kateřinice, na Chladné . Místo slibovalo dobré polétání při J-JZ větru. Louka na Chladné je rozlehlá, otevřená v podstatě v úhlu 180 stupňů. Vítr jsme měli poměrně dost slabý, odhadem tak 2-3 m/s. Bylo to tak akorát na udržení se, což byla taky příčina mých následných problémů. První se vrhal do vzduchu Martin se svým samokřídlem. Jeho snažení ukončilo selhání rádiové soustavy a neřízené křídlo se zřítilo na zem. Výsledkem byl ulomený elevon a zlomený náhon od serva. Šel jsem pak do vzduchu s Tombou a následně přistával po větru v okamžiku, kdy bylo jasné, že není šance se urdžet. Výškovka při přistání na poměrně vysoké rychlosti zachytila o nerovnost na louce a doslova vypochodovala z trupu směrem dozadu. Nijak mě to nezneklidnilo a vybalil jsem Cirruse s tím, že je výkonnější a polétám si líp než s těžkým motorákem. Dal jsem 2 starty, moc to nenosilo. A pak přišla školácká chyba - éro se mi propadlo vlivem turbolence asi o 3 metry a než jsem si stihnul uvědomit, že je louka poměrně zvlněná, zmizel mi model za jednou z nerovností. Pak jsme se už jen dohadovali, co přesně se stalo, každopádně výsledkem je trup přeražený na tři části. Samozřejmě včetně náhonů ocasních ploch. Zrušil jsem dvě letadla během 20 minut - solidní výkon :-) Všechno završil Ondra, který při jednom přistání utrhnul anténu přijímače. Přišlo se na to samozřejmě až v okamžiku, kdy bylo éro opět ve vzduchu a jaksi nereagovalo na povely - na zemi nablízko to před tím samozřejmě fungovalo. Štěstím bylo, že start byl hodem z ruky a ne z gumicuku - to už bychom model možná ani nenašli. Sečteno a podtrženo, během několika desítek minut nám jaksi došly letadla, a protože už nebylo co hodit do vzduchu, šli jsme se projít podzimní přírodou na prženské paseky do hospody spravit si pohled na svět kofolou, uzeným pečeným kolínkem a klobáskami. Modelářsky velmi vydařený den :-)

Létání na konci léta

V sobotu se zdálo být ideální počásko na slope soaring na Hološíně (dle windguru.cz čistý sever kolem 5m/s). Když jsme dorazili na místo, už to tak růžově nevypadalo. Vítr byl proměnlivý, nárazový, dost měnil směr... Nicméně létat se dalo. Nejdřív jsem prohnal samokřídlo, pak přišel na řadu Cirrus. Říká se, že éra lítají slušně od tří metrů rozpětí. Něco na tom asi bude, Cirrus vůbec nechtěl na zem :-) Dorazili ještě další kolegové se samokřídly, Martin s Futurou a Zdeněk se svou majestátní Inspirou 4,5m. Nakonec bylo ve vzduchu celkem dost rušno. Tři velká éra se pomalu sunula oblohou a mezi nimi se motala menší samokřídla. Museli jsme si dávat místy opravdu pozor, aby nedošlo ke střetu. Nakonec jediná havárie dne potkala tátu, který v nárazovém větru nezvládl přistání s Tracy. Výsledkem je přeražený trup, zlomená náběžka na levé půlce křídla a roztrhaný potah. To jsem zvědavý, kdo to bude dávat dohromady :-) Celkově se akce velmi vydařila. Byl jsem na kopci od 14 do 19 hodin. Užili jsme naplno pozdně letního dne...