Tajemství odhaleno

Od prvního okamžiku, co jsem koupil třímetrovku, mě zajímalo, co je to vlastně za model. Původní majitel o něm dohromady nic nevěděl, bylo pouze jasné, že to není home made, ale pravděpodobně půjde o nějakou stavebnici. Napsal jsem tedy dotaz na fórum rcmania.cz a hle, už vím... Jedná se o model Cirrus z produkce Graupnera. Trochu jsem brouzdal po netu a zjistil, že tato stavebnice se začala prodávat už někdy koncem 60. let minulého století, tedy před 40 lety! Přestože nevím, kdy konkrétně byl tento můj kus postaven, je jasné, že mám doma éro, jehož design je skoro půl století starý. To mě docela překvapilo. Mám doma vlastně solidního veterána :-) Vzhled cirruse hodnotím jako velmi nadčasový. Velmi podrobné informace se spoustou fotek ze stavby jsem našel v tomto threadu na rcgroups.com. Jedná se o model, který byl rovněž renovován - datum prvního zápisu je někdy na podzim 2007, tedy poměrně nedávno. Vlákno je poměrně dlouhé, nejvíce mě zaujala stavba brzdicích spoilerů - ty hodlám v budoucnu do křídla rovněž zabudovat, nezdá se to jako velký problém. Nicméně teď se chystám teprve na "zálet" po rekonstrukci- kolikátý zálet to pro tohoto veterána bude, to bůh suď. Pro mě to bude první zkušenost s tak velkým modelem...

Rekonstrukce třímetrovky

Zdá se, že rekonstrukce třímetrovky, kterou jsem koupil od Reného, se chýlí pomalu k závěru. Éro už mělo přede mnou několik majitelů (nejméně dva, ale pravděpodobně tři nebo více) a když jsem ho v minulosti viděl několikrát létat, nikdy by mě nenapadlo, že nakonec budu jeho majitelem :-) Když jsem éro od kolegy modeláře koupil (mimochodem opravdu za pár korun), řekl jsem si, že by bylo dobré před tím, než to hodím do vzduchu, alespň olaminovat spodní část trupu pod kabinou. Plastový trup už za ta léta dost utrpěl a byl na několika místech úplně přeražený a lepený, jinde byly praskliny. Když jsem měl olaminováno, řekl jsem si, že by bylo dobré trup vybrousit a přestříkat. Když bylo nastříkáno, zdálo se, že by bylo dobré vyměnit lože serv (rovněž rozlámané). Následovala výměna převodů v jednom ze serv, nové potažení VOP (po předchozí výměně několika zlomených žeber), oprava táhla směrovky atd. A protože byl samozřejmě popraskaný plastový kryt kabiny, řekl jsem si, že by bylo fajn vyrobit nový - kdybych věděl, kolik mi to zabere času a energie, tak bych to snad ani nedělal :-) Nicméně podařilo se. Starou kabinku jsem polepil a použil jako formu pro sádrový odlitek, na který jsem pak horkovzdušnou pistolí natahoval novou kabinu. Materiálů jsem vyzkoušel několik, nakonec zvítězila fólie, která se používá jako titulní strana kroužkových vazeb. Lože kabinky je vybroušeno z 3mm balzy a nastříkáno na bílo. Použil jsem i přední část starého plastového lože s panelem přístrojové desky. Přístrojovku jsem si vyrobil novou - jednoduše nakreslil, vytiskl na tvrdý papír, vystřihl a přilepil na panel před nalepením krytu kabiny. Výsledek je, myslím, v pohodě. O víkendu se chystám na zálet... Jen pořád nevím, co je to vlastně za model :-)

RCEJ v Janové

Dneska jsem se vypravil na soutěž kategorie RCEJ. Samozřejmě stroj této kategorie nevlastním, takže znovu pouze jako divák :-) Soutěž pořádal vsetínský modelářský klub na svém klubovém letišti v Janové. Letmým pohledem do startovní listiny jsem zjistil, že účast je poměrně hojná - kolem 30 pilotů převážně ze Vsetína, ale i např. z Ostravy a ze Slovenska. Zdržel jsem se jen asi hodinku, takže jak soutěž dopadla, nevím. Pilotům se ze začátku moc nedařilo, termika mizerná až žádná. Za celou dobu jsem viděl nalétat 10 minut pouze jednoho pilota, který svůj let s jedním z mála kompozitů v soutěži (nebo možná snad i jediným) zakončil ukázkovým sestupem na brzdách a přistáním k noze za 100b. Jinak se zdálo, že soutěž probíhá celkem hladce. Opět zajímavá podívaná. Fotky jsou k prohlédnutí v galerii.

RCPa v Hranicích na Moravě

V sobotu 28.6.2008 jsme se s Ondrou Vrlou rozhodli vyrazit do Hranic na Moravě, kde tamější modelářský klub pořádal soutěž kategorie RCPa, tedy soutěž seskoků rádiem řízených modelů parašutistů. Donedávna jsme netušili, že taková kategorie vůbec existuje, o to více nás tento podnik zajímal. Soutěž se konala na klubovém letišti hranických modelářů, které přímo sousedí se sportovním letištěm pro dospělá letadla. Samotné seskoky (přesněji shozy) parašutistů probíhají tak, že motorový model vynese parašutistu do výšky a uvolní jej pomocí mechanismu ovládaného servem. Po několika vteřinách volného pádu vyhodí pilot padák a následně přistává na určený cíl na přistávací dráze. Boduje se vzdálenost místa dopadu parašutisty od cílového bodu, samozřejmě čím menší, tím lépe :-) Foukal docela svižný západ a protože se padák proti větru díky svému velkému odporu prakticky neprosadí, znamenalo zaletění po větru od cílového bodu prakticky vždy nulovou šanci na návrat. Dost často se stane, že se parašutistovi při seskoku neotevře padák tak, jak by měl, nebo se pilot nějak zamotá do padákových šňůr - pak je obvykle výsledkem přistání několik deítek metrů od cíle v přilehlém poli s ovsem. Odlétalo se několik kol, výsledky budou určitě časem zveřejněny na stránkách pořádajícího klubu. O přestávce ještě probíhala exhibice dvou akrobatických modelů. Celá soutěž musela být řízena i s ohledem na poměrně rušný provoz na dospělém letišti, kde kromě vlekání větroňů motorovými letadly probíhaly i starty na katapultu vyrobeném z motoru z liazky, který co deset minut vytáhl do vzduchu dva blaníky. Moje fotky z akce jsou k shlédnutí v galerii. I takto tedy může vypadat RC letecké modelaření :-)

Martinův japonec

Martin Bílek staví F3K házedlo na bázi éra Atlantis 5. Vypadá to, že se stavba chýlí ke zdárnému konci, sehnal jsem od Martina i nějaké první fotky. Křídlo je vyříznuto ze styroduru odporovým drátem a olaminováno skelnou tkaninou metodou vakouvého laminování. Ocasky jsou vybroušeny z balzy a rovněž vakuově olaminovány. Gondolka laminátová. Éro čeká na zástavbu elektronikou a následný první hod :-) Jsem zvědavý, jak se to bude chovat ve vzduchu, ale už teď to vypadá na další Martinův solidní modelářský počin.

Prodal jsem Zipa...

Jak vyplynulo z minulého příspěvku, rozhodl jsem se zmenšit svůj letový park a prodat házedlo Zip. Bylo to vlastně moje první éro, které slušně létalo - to se o vůbec prvním modelu Sky Lady říct nedá :-) Naučil jsem se na něm základy pilotáže a s klidným svědomím ho můžu doporučit každému začátečníkovi v RC létání. Užil jsem si s ním opravdu hodně srandy a mám k němu zcela speciální vztah :-) Zip je malinký, lehký, obratný, no prostě jak se říká hodné éro. A když jsem se se zipem loučil, padla na mě trocha nostalgie, jejímž výsledkem jsou tyto fotky :-) Éro je to opradu krásné... Takže Zip má nového (snad dobrého :) majitele, nicméně na jeho místo v hangáru už dosedl nový stroj - třímetrový větroň zakoupený od kolegy Reného. V nejbližší době, jakmile trochu poléčím léty unavený trup, plánuji zálet...

Sobotní polétání na Hološíně

Sobota patřila díky severnímu větru létání na Hološíně v Ratiboři. Byli jsme domluvení s kolegou z práce, kterému jsem nedávno prodal Zipa. Na kopec jsem se dostal až se značným zpožděním, ale i tak jsme si užili solidní polétání. Měl jsem s sebou Tombu, táta provětral padák a pak i Tracynu (tentokrát ho to opravdu chytlo :), Marek získával další zkušenosti s "novým" Zipem, ještě se k nám připojil vsetínský kolega se samokřídlem. Dokonce jsem učinil první pokus o natočení videa z paluby Tomby, ale malý digitál značky Mustek se neosvědčil. Příště zkusím natočit video mobilem...