Přestože byly v posledních dnech naprosto nevhodné podmínky k zalétávání jakéhokoli éra, nemohl jsem si pomoct a rozhodl se poprvé provětrat staronového Cirruse. Foukal poměrně silný vítr (podle windguru.cz kolem 5.5 - 6.5 m/s), takže s nějakým menším modelem bych asi do vzduchu nešel. Nicméně 3m jsou 3m, tak jsem si řekl, že to s tak velkým rozpětím nebude tak moc cvičit. Více méně to byla prada, přesto jsem se několikrát docela zapotil. První zkušenost s řízením většího modelu, navíc nezalétnutého, a ještě v nepříznivých podmínkách. Zalétával jsem na letišti ZDZ u Juřinky, byl jsem tam samozřejmě sám. Dvakrát nebo třikrát jsem paranoidně ověřoval správný smysl výchylek kormidel, chvilku jsem čekal na slabší vítr a pak už se nedalo nic dělat, musel jsem házet :-) Nejdříve jen z ruky bez gumicuku. Dal jsem si slušný rozběh a hodil co to šlo. Model šel v silném větru prudce nahoru - najednou jsem ho měl nějakých 5m nad sebou - a samozřejmě vytratil všechnu rychlost a šel rychle dolů. Nechal jsem ho nabrat rychlost, nad zemí jsem podrovnal a byl jsem rád, že je bezpečně na zemi. Před dalším pokusem jsem výrazně trimem potlačil výškovku. Bylo to lepší. Dal jsem ještě asi 2 pokusy a šel na gumicuk. Nahoru jde krásně, není potřeba skoro nic dělat - jen rovnat směrovkou. Při letu po větru je model dost špatně ovladatelný, kormidla jsou málo účinná, model se kymácí, na zásahy do řízení reaguje líně. Dal jsem asi 3 lety a zabalil to. Nemám model zdaleka v ruce, tak nebudu pokoušet štěstí a počkám si na nějaký bezvětrný večer, abych to poladil. Hlavně chci upravit polohu těžiště, teď ho mám hodně vepředu... Byly to nervy, ale Cirrus byl konečně poprvé ve vzduchu :-)
No comments:
Post a Comment