Dnes jsme se byli na doporučení kamaráda modeláře Miry Smilka podívat na novém kopci nad obcí Kateřinice, na Chladné . Místo slibovalo dobré polétání při J-JZ větru. Louka na Chladné je rozlehlá, otevřená v podstatě v úhlu 180 stupňů. Vítr jsme měli poměrně dost slabý, odhadem tak 2-3 m/s. Bylo to tak akorát na udržení se, což byla taky příčina mých následných problémů. První se vrhal do vzduchu Martin se svým samokřídlem. Jeho snažení ukončilo selhání rádiové soustavy a neřízené křídlo se zřítilo na zem. Výsledkem byl ulomený elevon a zlomený náhon od serva. Šel jsem pak do vzduchu s Tombou a následně přistával po větru v okamžiku, kdy bylo jasné, že není šance se urdžet. Výškovka při přistání na poměrně vysoké rychlosti zachytila o nerovnost na louce a doslova vypochodovala z trupu směrem dozadu. Nijak mě to nezneklidnilo a vybalil jsem Cirruse s tím, že je výkonnější a polétám si líp než s těžkým motorákem. Dal jsem 2 starty, moc to nenosilo. A pak přišla školácká chyba - éro se mi propadlo vlivem turbolence asi o 3 metry a než jsem si stihnul uvědomit, že je louka poměrně zvlněná, zmizel mi model za jednou z nerovností. Pak jsme se už jen dohadovali, co přesně se stalo, každopádně výsledkem je trup přeražený na tři části. Samozřejmě včetně náhonů ocasních ploch. Zrušil jsem dvě letadla během 20 minut - solidní výkon :-) Všechno završil Ondra, který při jednom přistání utrhnul anténu přijímače. Přišlo se na to samozřejmě až v okamžiku, kdy bylo éro opět ve vzduchu a jaksi nereagovalo na povely - na zemi nablízko to před tím samozřejmě fungovalo. Štěstím bylo, že start byl hodem z ruky a ne z gumicuku - to už bychom model možná ani nenašli. Sečteno a podtrženo, během několika desítek minut nám jaksi došly letadla, a protože už nebylo co hodit do vzduchu, šli jsme se projít podzimní přírodou na prženské paseky do hospody spravit si pohled na svět kofolou, uzeným pečeným kolínkem a klobáskami. Modelářsky velmi vydařený den :-)
